Pohádková zvířátka
O projektu
Svět Pohádková zvířátka
I na dospělého, životem již “otrlého” člověka, působí prostředí nemocnice skličujícím dojmem. Je přímo symbolem osamění a cizoty.
A co teprve dítě, vytržené z náruče mámy a důvěrně známého prostředí, vržené do tohoto mrazivě cizího panství Ledové královny, ve kterém se vznášejí jakési zvláštní bytosti v bílých pláštích a “dorážejí” na ně! I když brzy pozná, že jsou to jen hodné tety a strýčkové, sestřičky a lékaři, kteří mu chtějí pomoci, na tísnivém prostředí nemocnice to nic nemění.
Nebylo by možné, aby samo prostředí dětských léčebných zařízení pomáhalo uzdravovat? Co takhle vdechnout bezkrevné šedi a bělobě hřejivé tóny pastelových barev? Určitě se i nemocným dětem vrátí dříve červeň do tváří, budou-li se moci obklopit hračkami, knížkami a veselými dětskými kresbami! A co když přestanou svítit ty sterilní zářivky u stropu a každé dítě si bude moci rozsvítit bezpečnou, individuální lampičku přímo u postýlky? A co teprve, když bude moci kdykoliv, třeba o půlnoci, zavolat své mamince: A proto nadace Archa Chantal se snaží tuto neradostnou skutečnost krůček po krůčku změnit.
V Brně, leden 1996
“Využil jsem okamžiku, kdy jsem zůstal v nemocničním pokoji sám a opatrně jsem si lehl do jedné z dětských postelí. Prosklennými průhledy jsem současně viděl do sousedních dvou pokojů. A tak se poznenáhlu začala rýsovat výtvarná koncepce. Proč by se malí pacienti nemohli ve svých postýlkách bavit obrazy na všech stěnách současně? Výsledkem je mnohovrstevnatý obraz, na kterém se odehrávají příběhy ze světa zvířátek i dětí. Jejich ztvárnění, obsah ale i barevnost stěn či postelí, má navozovat příjemný a bezpečný pocit, uvolňovat tenzi a stres malých pacientů.”
Jan Dungel